Výroba osobních automobilů klesá a ty jsou stále dražší. Asi tak by se dalo shrnout dění v našem největším průmyslovém oboru, který ještě nedávno představoval čtvrtinu českého exportu a generoval zhruba desetinu ročního HDP. Dlouhodobě se úspěch české ekonomiky odvíjel právě od tohoto odvětví, kterému se ovšem už od začátku pandemie příliš nedaří a za úspěch bude moci letos považovat alespoň milion vyrobených a prodaných aut.
Přitom před covidem vypadalo vše ještě docela nadějně. Na evropském trhu panovala silná poptávka, automobilky některé své modely ani nestíhaly vyrábět a vytvářely jeden nový rekord výroby za druhým. První zadrhnutí přišlo s dobrovolnými odstávkami na jaře 2020, nicméně už v létě se situace začala vracet do normálu. Průmysl – včetně toho automobilového – tehdy výrazně napomohl k tomu, aby česká ekonomika rychle vybředla z recese. Nové problémy nastaly loni na jaře se začátkem čipového hladomoru a přetrvávají v podstatě až do současnosti. Systém just-in-time fungující v mezinárodním měřítku s minimálními zásobami se prakticky rozpadl.
Zdaleka ovšem nejde jen o problém tuzemských automobilek, protože se dotýká výrazné části zavedených výrobců. Čipy navíc chybí nejenom výrobcům aut, ale i domácích spotřebičů, elektroniky včetně mobilních telefonů a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se situace už vykazovala známky zlepšení. Ba právě naopak. Výsledky výroby aut v ČR (za první čtyři měsíce roku -20 %) potvrzují další pokračování negativního trendu a tzn. vzdalování se od dřívějšího „normálu“. Podobně neslavně vypadají i statistiky německého, francouzského či slovenského automobilového průmyslu.
Proti silné odložené poptávce tu na trhu stojí stále poměrně slabá (nebo přesněji stále slabší) nabídka. Jde o typický negativní nabídkový šok, jehož důsledkem nemůže být nic jiného než nedostatek aut a s ním spojené delší čekací lhůty, a v konečném důsledku i vyšší ceny nových a následně i secondhandových vozů. A to ještě v mezičase podražují suroviny, energie a logistika; zpřísňují se i požadavky na bezpečnost nových vozů a současně i jejich „zelenání“, což neznamená nic jiného než další růst nákladů výrobců vozů i jejich dodavatelů. Těžko si proto představit, že by nové vozy mohly být v blízké budoucnosti levnější, a tedy i dostupnější.
Už několikrát se posunoval horizont, kdy se podmínky v automobilovém průmyslu vrátí do normálu. Mělo to být původně na přelomu loňského a letošního roku, posléze v polovině letošního, nicméně zatím to vypadá nejdříve na konec roku letošního. Výrobci čipů stále nestíhají, výrobu postihují výpadky a distribuci stále komplikuje problematická mezinárodní doprava. Lze jen doufat, že se situace v zásobování zlepší „už“ na přelomu roku a výrobní kapacity automobilek a jejich dodavatelů se opět zaplní. Byla by to velká vzpruha nejenom pro export, ale i pro korunu, která je v poslední době stále pod tlakem, a nakonec i pro celou ekonomiku. Aktuálně se však zatím roční produkce osobních vozů nebezpečně shora přibližuje hranici 1 mil. kusů, a je tak už 30 % pod úrovní dosaženou v roce 2018.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
