Inflace v ČR je na maximu za posledních téměř 29 let. Stala se hlavním domácím tématem ve většině médií, u regálů v obchodech i diskusích u piva. Po letech, kdy jsme inflaci téměř nevnímali – snad jen s výjimkou prudkého zdražování bytů a rodinných domů, které pozorujeme posledních deset let –, překonala hranici 14 % a zřejmě dál poroste. Podobně jako třeba před čtyřiadvaceti lety, kdy ekonomika prožila šok měnového otřesu, zdražuje téměř vše – od bydlení přes potraviny až po služby v restauracích. Přesto je to inflace tak trochu jiná z hlediska příčin, a navíc není omezená pouze na českou ekonomiku, ale pociťuje ji v podstatě celý vyspělý svět.
Ekonomie nám může dát velmi snadné zdůvodnění takové inflace, a tím je extrémní množství peněz v oběhu. Už od doby světové finanční krize před čtrnácti lety se velké centrální banky uchylovaly k politice tzv. kvantitativního uvolňování, což nebylo nic jiného než masivní tisk nových dolarů, eur, jenů, liber… Dělaly to ve snaze zajistit hladké fungování finančních trhů i zlevnit peníze pro financování dluhů vlád a firem.
I v ČR výrazně přibylo korun, i když rozhodně ne proto, že by ČNB po vzoru ECB nakupovala státní dluh. Stalo se tak v důsledku uplatňování kurzového režimu v letech 2013–2017, kdy centrální banka musela bránit korunu před posilováním, a proto na trhu skupovala eura a za ně vydávala nové koruny. Na rozdíl od eurozóny však tyto nové peníze převážně zůstaly „zaparkovány“ na účtech ČNB a do reálné ekonomiky se v podstatě téměř vůbec nedostaly. Přesto tu máme dvojcifernou inflaci, za kterou ovšem do značné míry může právě inflace „dovezená“ ze zahraničí. Jde především o rekordní ceny elektřiny, plynu, ropy, pšenice a dalších komodit, které se propisují do cen placených českými spotřebiteli, které českou inflaci ženou vzhůru – avšak nejde jen o ně.
Ze srovnání inflačního vývoje v jednotlivých zemích EU totiž vyplývá, že část české inflace má ryze domácí původ (a nejedná se jen o rekordní ceny bytů). Srovnání se naprosto vymykají ceny oblečení a obuvi, které za poslední rok v ČR vzrostly o pětinu, zatímco v celé EU jen o necelá tři procenta. Přitom se vůbec nedá říct, že by právě ceny oblečení byly u nás výrazně levnější a musely proto procházet nějakou virtuální konvergencí – opak je často pravdou.
Výrazně rychle rostou i ceny v restauracích, které si za poslední rok připsaly 15 % a za posledních pět let dokonce 35 %. V tomto srovnání již ČR „premiantem“ tak úplně není. Podobný vývoj zaznamenávají i další východní země, které v nedávných letech zažily rychlý růst kupní síly i dramatický vzestup pracovních a dalších nákladů. A také částečné nebo úplné uzavření v době epidemie. Nikoli však změna chování zákazníků v jejím důsledku, ale právě klesající kupní síla v kontrastu s nárůstem cen budou hlavní aspekty, které nejspíš tyto služby zasáhnou nejvíce. Na čem jiném se totiž dá v časech klesajících reálných příjmů vlastně ušetřit než na službách, které si lze odpustit nejsnáze... Vše ostatní je do značné míry dané vývojem na zahraničních trzích.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
