Sotva se uklidnila situace v americkém regionálním bankovnictví, do světel reflektorů se jako přízrak Lehman Brothers dostala jedna z největších švýcarských bank. Reakce trhů byla rychlá a v danou chvíli i logická. Okamžitě začaly přehodnocovat výhledy úrokových sazeb na krátké i dlouhé období, protože nabyly přesvědčení, že centrální banky ve snaze o zachování klidu obětují cenovou stabilitu, respektive že v zájmu „vyšších“ cílů vzdají boj s inflací.
ECB i ve vyhrocené situaci minulý týden své úrokové sazby zvýšila, tak jak už v únoru slíbila, o 50 bazických bodů. Současně dala docela jasně najevo, že inflační cíl rozhodně nevzdává, nicméně už tentokrát neřekla, jak bude chtít postupovat příště. Na místě toho šéfka centrální banky představila tříbodový postup, pomocí kterého se chce od následujícího jednání rozhodovat. V první řadě bude, tak jako dosud, ECB vyhodnocovat inflační výhled, tedy reálnost dosažení inflačního cíle na horizontu měnové politiky. Současně chce klást důraz na vývoj jádrové inflace, tj. inflace očištěné o vliv cen energií, potravin, alkoholu a tabáku. Třetím a posledním bodem, který má být pečlivě vyhodnocován, je síla měnové transmise. Pod ní si můžeme představit vývoj úvěrů, včetně jejich úvěrových podmínek a realizovaných sazeb, v eurozóně.
Finančním trhům dala ECB současně najevo, že žádný kompromis mezi cenovou a finanční stabilitou vlastně není nutné hledat. To si můžeme přeložit asi následovně. Ke snižování inflace jsou tu k dispozici úrokové sazby, pro podporu finančního sektoru zase jiné nástroje – především dodávky likvidity. Obojí může v případě nutnosti probíhat současně, a proto není nutné se protiinflační politiky dopředu vzdávat, jak investoři původně předpokládali. Trhy tuto informaci nicméně vstřebaly až po několika dnech (zejména po úspěšném finále švýcarské etudy) a teprve s odstupem času začaly upouštět od depresivních výhledů dalšího vývoje. Korigují svoji předchozí korekci budoucích sazeb a začínají chápat, že s nepříjemnou inflací nelze bojovat jen slovy.
A co tedy čekat od ECB? Bylo by logické, kdyby ECB i na svém květnovém zasedání statečně zvýšila své úrokové sazby a dala tak znovu najevo, že její tolerance vysoké inflace je zcela nulová. Bylo by to velmi žádoucí, protože se ukazuje, jak se inflační tendence rozlézají napříč celou ekonomikou eurozóny, i když celková meziroční inflace díky vysokému srovnávacímu základu na první pohled klesá. Jádrová inflace – jako druhý parametr měnové analýzy ECB – totiž „díky“ dražšímu zboží a službám zatím stále ještě narůstá, zatímco celková inflace díky vysokému srovnávacímu základu především u energií pozvolna klesá. Úrokové sazby v eurozóně proto mají ještě prostor k růstu a na spekulace trhu o jejich brzkém poklesu je skutečně ještě docela brzo.
Otázkou je, jestli tak jasný postoj jako ECB dokáže nyní zaujmout i americký Fed, od kterého finanční trhy čekají obzvláště vysokou zdrženlivost. Ale o tom až příště.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
