Spořicí produkty, zejména pak trojice spořicí účet, spořicí vklad a termínovaný vklad, jsou mezi našimi klienty dlouhodobě oblíbeny. Pojďme se podívat, co mají společné, a čím se naopak liší.
Inflace se udává v procentech a standardně vyjadřuje, o kolik vzrostly za uplynulých 12 měsíců ceny vybraného koše zboží a služeb. Je tu zastoupené nějakou váhou všechno možné, od potravin přes oblečení, energie, dopravu či bydlení. V prosinci 2021 byla 6,6 %, letos v únoru 11,1 %, v dubnu už 14,2 %. Zřejmě se dostane i přes 15 %. Velký vliv mají hlavně skokové nárůsty cen energií, ale faktorů je víc.
V praxi inflace znamená, že si za stejné množství peněz koupím méně zboží. Kdybych měl na začátku roku 100 tisíc korun a inflace byla v daném roce 15 %, pak na konci roku má oněch 100 tisíc kupní sílu zhruba jako 87 tisíc. Není to tedy tak, že procento inflace se jen odečte – funguje to trochu jinak.
Představme si, že rohlík stojí korunu. Na začátku roku bych si za 100 korun koupil 100 rohlíků. Na konci roku stojí rohlík 1,15 Kč. Za 100 korun si tak koupím rohlíků jen 87.
Zpátky k úsporám. Vždy je na místě si nejprve rozložit, kolik peněz potřebuji mít vždy po ruce, kolik v horizontu několika měsíců a kolik si mohu dovolit odložit na delší dobu.
Peníze, které chci mít jako pohotovou rezervu, by měly být na spořicím účtu. Úrok na něm inflaci nepřekoná, ale přece jen trochu pomůže. Aktuálně v květnu 2022 se sazby pohybují kolem 3 % p.a., v některých případech i více, například u Banky CREDITAS je na vkladech do 350 tisíc korun sazba 3,6 % p.a.
Spořicí účet inflaci neporazí, ale dokáže její následky omezit. Kdybychom použili výše uvedený příklad s rohlíky, tak z peněz uložených rok na spořicím účtu u CREDITAS si na konci roku budu moct koupit 90 rohlíků.
Termínované vklady jsou na tom co do sazby o trochu lépe. Jejich výhodou a současně i nevýhodou je pevně zafixovaná sazba po celou dobu vkladu. To může být fajn, pokud sazby v budoucnu klesnou, méně fajn, pokud porostou. Jako dobrá alternativa se jeví termínovaný vklad na kratší období. V nabídce CREDITAS najdete třeba termínovaný vklad s relativně krátkou dobou uložení 6 měsíců a zajímavým úrokem 4,5 % p.a. Jen o něco menší úrok – 4,2 % p.a. na vklady do 350 000 Kč – nabízí CREDITAS na Spořicím vkladu 1M. Jde v podstatě o spořicí účet, který má výpovědní dobu 1 měsíc, resp. od 1. června to bude 33 dnů. Odměnou za souhlas s touto podmínkou je vyšší sazba, než jakou má obyčejný spořicí účet.
Pokud se chci výkonností svých úspor inflaci alespoň přiblížit, nebo ji dokonce překonat, pak bude potřeba se podívat na nástroje, které umisťují peníze na trhu, tedy na nástroje investiční. Ty mají výhodu ve větším potenciálu výnosu, ten ovšem přinášejí s vyšším rizikem a s tím, že je obvykle potřeba nechat peníze pracovat delší dobu.
Když chci, aby moje peníze šly s trhem nemovitostí, který v poslední době docela zajímavě roste, mohu se podívat na nemovitostní fondy. Na rozdíl od investice do jedné konkrétní vlastní nemovitosti jich fondy mají víc a v nich větší množství nájemníků, to pak rozkládá riziko. Pro drobné investory jsou fondy dobrá varianta, zvlášť pokud do nich lze investovat i pravidelně a po menších částkách.
Vždy bychom při investování měli mít na paměti, že investice s sebou nese rizika. Hodnota investice může v průběhu času kolísat (klesat i stoupat) a návratnost investované částky není zaručena. Je proto důležité věnovat zvýšenou pozornost popisu rizik ve statutu fondu, dodatku ke statutu příslušného podfondu a sdělení klíčových informací (KID/KIID). Historická výkonnost dané investice není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Investice nemusí být vhodná pro investory, kteří plánují získat zpět své investované peněžní prostředky v době kratší než 4 či 5 let (dle typu podfondu).
Na trhu jsou také akcie a dluhopisy. Akcie se dají nakupovat přes různé aplikace napřímo. Dá se na nich hodně vydělat, ale také hodně prodělat. Není tu žádná garance ani jistota. Svou roli v portfoliu mají, ale spíše u zkušenějších investorů, kteří rozloží peníze mezi více titulů a mohou nechat peníze pracovat dlouhou dobu. Důležité také je, že by do nich neměli dávat peníze lidé, kteří špatně reagují na to, když jejich investice ztrácí, protože to se u akcií děje každou chvíli.
Dluhopisů je vícero typů, které se liší zejména podle toho, jak mají nastavenou platbu úroků (tzv. kupón). Úroky mohou být předem pevně dané, pohyblivé třeba s navázáním na nějakou sazbu (třeba sazbu vyhlašovanou ČNB), ale i s nulovým úrokem (tam se úroky na začátku odečtou od ceny, za niž je kupujeme). Dluhopisy nejsou bankovním vkladem, ale vlastně půjčkou dané společnosti na konkrétní záměr. U dluhopisů je tedy rozhodně na místě důkladně se podívat, kdo je vydává, jakou má historii a jak chce s penězi naložit.
