Podle ve čtvrtek zveřejněného předběžného odhadu Eurostatu zůstala celková inflace v eurozóně na úrovni 5,3 % a má tak stále ještě velmi daleko k cílovým dvěma procentům. A totéž platí i pro jádrovou inflaci, která sice po dvou měsících konečně alespoň symbolicky poklesla, ale je právě stejně tak vysoko, jako ta celková. ECB proto čeká v září volba, zda upřednostnit pohled do nedávné chmurné minulosti, nebo do optimisticky namalované budoucnosti, respektive zda být obezřetný vůči přetrvávajícím inflačním tlakům, nebo věřit v jejich brzké vymizení
Z podrobnějších výsledků vyplývá, že inflační tlaky neslábnou, ale přesunují se, konkrétně od energií do služeb a cen potravin. Zatímco tak spotřebitelé začínají pociťovat zlevňování elektřiny a plynu, platí stále více za potraviny a další spotřební zboží, a ještě více pak za služby. Firmy ve službách objektivně reflektují ve svých cenách vyšší náklady, včetně těch mzdových, avšak, jak se zdá, přecenily možnosti nebo ochotu zákazníků na tuto „hru“ přistoupit. Tomu by ostatně napovídaly i poslední slabé výsledky indexů nákupních manažerů, které se právě na nízkou poptávku zákazníků odvolávají. Zdá se, že podnikatelé ve službách budou muset své dosavadní plány vrátit opět zpátky do reality, respektive udělat se svými cenami alespoň malý krok zpět.
Celkově jsou aktuální inflační data v eurozóně spíše zklamáním, protože finanční trhy čekaly pokles celkové inflace k pětiprocentní hranici i rychlejší ústup té jádrové. Pro ECB je to další jasný signál k tomu, aby ještě nešlapala na brzdu a v září znovu zvýšila své úrokové sazby. Nabádá ji k tomu i její vlastní zkušenost na počátku současné inflační vlny. Tak dlouho totiž věřila na dočasnost inflace, až se jí cenové tlaky v podstatě vymkly z rukou a zvyšování cen nabralo jeden čas až dvoucifernou rychlost. Zvlášť pro tradičně konzervativní Německo to musela být velmi hořká epizoda, ze které se s aktuální více než šestiprocentní inflací nevzpamatovalo. Nemluvě o tom, že tamní ceny vzrostly za poslední tři roky o více než 19 %.
Najdou se však i argumenty ve prospěch pauzy, a tedy ponechání sazeb beze změny. Ten první vychází přímo z konceptu cílování inflace a upřednostňuje spíše pohled do budoucna než stará současná čísla. Stojí na (ne)jistém předpokladu postupného odeznívání cenových tlaků a návratu k cílovým dvěma procentům. Tím druhým může být neutěšený stav ekonomiky eurozóny, která se po krátkém symbolickém nadechnutí nejspíš opět vrací (v lepším případě) ke stagnaci. A to právě v důsledku inflace likvidující kupní sílu spotřebitelů, erodující hodnotu jejich úspor i snižující konkurenceschopnost evropských firem na mezinárodních trzích. ECB se proto bude muset v září rozhodnout, zda inflaci je už možné „vysedět“, nebo je třeba proti ní dál vystupovat. V každém případě bez zvládnutí inflace je tolik vyhlížený návrat konjunktury jen těžko představitelný.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
