ECB ve čtvrtek završila osmileté období, během kterého udržovala svoji hlavní úrokovou sazbu v záporném teritoriu. Fungovalo to fakticky tak, že komerční banky v eurozóně musely za své úložky u centrální banky dokonce platit úrok, zatímco vypůjčit si eura mohly bezúročně. ECB se touto politikou laciných peněz snažila v prostředí nízké inflace podporovat ekonomiku už v časech dávno před covidem a když „konečně“ přišla inflace, věřila v její rychlou pomíjivost. Teprve růst cen dosahující 8,6 % ji přiměl její dosavadní postoj změnit.
Po čtvrtečním rozhodnutí ECB mají banky možnost ukládat si volné peníze bez „sankčního“ úroku a v případě, že by si je chtěly vypůjčit, už za ně zaplatí alespoň půl procenta. Ale jak se zdá, ne na dlouho, protože aktuální zvýšení má být totiž prvním krokem na cestě k normalizaci úrokových sazeb, Už v září by mělo dojít k dalšímu – zřejmě opět – padesátibodovému posunu sazeb nahoru. I když se tímto hlavní sazba ECB dostane na úroveň 0,5 % a bude tak nejvyšší za posledních 11 let, nebude ani poté zdaleka odpovídat vývoji inflace či inflačních očekávání, která v eurozóně nadále panují.
Aby si ECB vůbec rozvázala ruce a mohla úrokové sazby zvyšovat, musela vyřešit problém vysokých rizikových přirážek na italském dluhu. Financování vysokého dluhu se totiž Itálii ještě před rozhodnutím ECB začalo notně prodražovat a další růst sazeb by způsobil, že by si Itálie musela vypůjčovat peníze už i na splátky úroků. Dokud ECB masivně nakupovala dluhopisy napříč eurozónou, bylo financování předlužených zemí na trhu snadné, avšak s koncem nákupních programů ECB a perspektivou vyšších sazeb centrální banky například přirážka na desetiletém italském dluhopisu atakovala 250 bazických bodů. V takové situaci si už dokonce levněji než Itálie půjčovalo peníze i Portugalsko.
Problém s rizikovými přirážkami má vyřešit nový program ECB zvaný Transmission Protection Instrument alias TPI. Jeho cílem je zajistit „plynulý přenos nastavení měnové politiky do všech zemí eurozóny“. Co si za tímto vzletným vysvětlením představit, není nijak těžké. Nejde totiž o nic jiného než o další nákupy dluhopisů, kterými se bude ECB snažit srazit rizikové marže dluhopisů kvalifikovaných (respektive předlužených) zemí. Výsledkem bude levnější financování Itálie, která prochází další politickou krizí, i posílení pozice ECB jako největšího věřitele v eurozóně. Za možnost uniknout z pasti záporných úrokových sazeb tak ECB „jen“ zaplatí novými eury, které si sama vytiskne.
Co z toho plyne pro českou ekonomiku? Minimálně to, že eurové úvěry, které si tuzemské firmy v posledních letech tak oblíbily, podraží. S růstem sazeb ECB totiž porostou i úrokové náklady na eurové půjčky a jejich výhodnost se bude vůči těm korunovým postupně snižovat. Jak rychle to bude, záleží na odvaze ECB i na postoji obměněné bankovní rady tuzemské centrální banky. Zatímco u ECB je docela zřetelné, jak chce dál postupovat, v případě ČNB je její směr uvažování obestřen tajemstvím.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
