Ačkoliv česká ekonomika už dva roky v podstatě přešlapuje na místě, aniž by se ještě vrátila na startovací předcovidovou úroveň, na výsledcích trhu práce to příliš vidět není. Zaměstnanost navzdory aktuálnímu hospodářskému poklesu dokonce narůstá, nezaměstnanost v podstatě stagnuje na nejnižší úrovni v rámci celé EU a celý pracovní trh nijak viditelně nerozkolísaly ani desítky tisíc příchozích potenciálních pracovníků z Ukrajiny. S ohledem na předchozí zkušenosti z recesí, kterými česká ekonomika prošla v posledních patnácti letech, to vypadá skoro jako zázrak. Ale samozřejmě není.
Hlavním důvodem, proč se útlum hospodářství zatím neodrazil ve vyšších počtech nezaměstnaných, bylo dlouhodobé napětí na trhu práce. Už před covidem zde bylo přes 350 tisíc volných pracovních míst, takže existoval výrazný přetlak na straně poptávky po zaměstnancích. Míst sice od začátku covidu ubylo (o cca 67 tisíc) – zčásti jejich obsazením, částečně zřejmě i zrušením s ohledem na ekonomickou situaci, avšak stále je jich více než lidí bez práce. Už třeba proto, že vznikají tam, kde je lidí bez práce relativně málo, zatímco se nedostávají v regionech, které trpí dlouhodobou nezaměstnaností.
Samozřejmě vedle toho docházelo i k výrazným přesunům zaměstnanců mezi jednotlivými odvětvími. Potvrzují to data statistického úřadu, podle kterých jen za poslední rok vzrostla zaměstnanost v profesních a technických činnostech (+31 tisíc), ve školství (+25 tisíc) a ve zdravotnictví (+13 tisíc), zatímco v průmyslu a ve stavebnictví se počty zaměstnanců redukovaly. Něco obdobného se odehrávalo i v době covidové recese, i když tehdy ještě posuny na trhu práce brzdily dotační programy na ochranu zaměstnanosti.
Dalším důvodem přetrvávající nízké nezaměstnanosti je snaha firem nezbavovat se zkušených pracovníků, protože jim mohou v čase hospodářského oživení chybět. Plyne to z jejich vlastní zkušenosti z doby po americké finanční krizi, kdy se firmy rychle zbavovaly zaměstnanců, které ovšem následně už jen těžko získávaly zpět. Této strategii navíc nahrává i situace vyšší ziskovosti, která se dotýká významné části ekonomiky, a proto si nevynucuje přísnou – nebo až tak krátkozrakou – politiku řízení mzdových nákladů.
Argumentem, který v posledním roce mohl sehrát významnou roli v nerůstu nezaměstnanosti, je i zvýšený zájem o předčasné penze. Ten se dá samozřejmě deklarovat rekordními počty žádostí o přiznání tohoto důchodu, avšak zároveň si nelze nevšimnout i výrazného navýšení počtů pracujících v penzijním věku. Zatímco například pracujících ve věku 40-44 let ve druhém kvartále výrazně ubylo, zaměstnanců nad šedesát, respektive nad 65 let za poslední rok citelně přibylo. Takže předčasnými důchody jako jedním z hlavních argumentů pro nízkou nezaměstnanost až tak moc operovat nelze.
Když pomineme veřejný sektor, který je v posledním roce – alespoň podle výběrových šetření pracovních sil za druhý kvartál – zatím hlavním pracovním náborářem, příznivý vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti stojí především na víře, že se doposud negativní trend ekonomiky již brzy obrátí. Na konci roku sice lze očekávat sezónní vlnu propouštění a konců dočasných úvazků, avšak ani ta by ohrozit dosavadní vývoj neměla. Proč? Třeba proto, že část ekonomiky stále funguje na principu komparativně nízkých mezd, které se navíc za poslední roky reálně výrazně propadly. Reálné zhoršení situace na českém trhu práce proto může nastat teprve tehdy, pokud se budou muset relativně optimistické výhledy pro roky 2024 a 2025 přepisovat výrazně směrem dolů.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
