Jak nejlépe spořit v roce 2026. Jak si rozložit rezervu na spořicí účet a termínovaný vklad

V tomto článku si projdeme hlavní otázky, které kolem spoření lidé mohou mít. Uděláte si dobrý obrázek, k čemu jsou jednotlivé nástroje vhodné, v čem mají výhody a nevýhody a podle čeho mezi nimi vybírat.

Kdy spořit a kdy investovat?

Nabídek je velká spousta a se spoustou faktorů. Obecně ale platí, že spoření dává větší jistotu zhodnocení bez rizika, investice může vynášet více, ale není to s jistotou (samotnému investování se věnujeme v dalším článku zvlášť).

Pro pohotovou rezervu je tedy ideální spořicí účet, pro „delší peníze“ spíš jiné nástroje.

Je lepší spořicí účet nebo termínovaný vklad?

Pro peníze, které chcete mít k dispozici téměř okamžitě, je ideální spořicí účet. Úroková sazba na něm se může průběžně měnit, ale bývá atraktivní. V případě Spořicího účtu TOP od CREDITAS se lze aktuálně dostat na 4,25 % ročně pro část vkladu do 500 000 korun a 3,3 % ročně pro neomezenou část nad tím.  

Termínované vklady s pevnou sazbou mají výhodu v tom, že se jejich sazba nemění po celou dobu vložení. Měsíc, tři měsíce, klidně i deset let. Takže je jen důležité si promyslet, jak dlouho tuhle část úspor nebudete potřebovat.

Kolik peněz mít jako finanční rezervu?

Není jedna univerzální hodnota. My bychom radili udělat tohle: nejprve vzít běžné měsíční výdaje domácnosti a pak je vynásobit. Pro domácnost se dvěma stabilními příjmy mohou stačit peníze na 3-4 měsíce, pro domácnost s jedním hlavním příjmem spíš 4-6 měsíců a pro lidi s nepravidelnými příjmy raději i víc. Pro manžele, kteří oba pracují a měsíčně vydají 60 tisíc korun, by teda rezerva měla být mezi 180 až 240 tisíci.

Kde nejlépe držet finanční rezervu?

Na běžném účtu obvykle nedostanete úroky, takže na něm ne. Smysl dává kombinace spořicího účtu a případně termínovaného vkladu na kratší dobu, klidně i jeden měsíc až půl roku.

Jak spořicí účty fungují a jak mezi nimi vybírat?

Spořicí účty mají několik zásadních vlastností, na které byste se měli podívat.

• Platební nebo neplatební (u platebního na něj a z něj můžete posílat peníze do a z jiných bank, neplatební je spojen s běžným účtem v dané bance a jsou to psychicky víc „peníze stranou“).

• Kdy jsou peníze k dispozici, tedy výpovědní lhůta. Někde jde převod hned, někde je potřeba čekat.

• Úroková sazba. Někdy je automatická a pořád stejná, někdy má různé bonusové složky za nějaký typ chování nebo využívání dalších produktů. Někdy je stanovena na konkrétní dobu, jindy je prostě vyhlašovaná a může se měnit rychle.

• Pásma a limity. Velká část účtů na trhu má systém, kde se peníze úročí v pásmech. Pro část platí, že třeba do 200 tisíc korun máte sazbu nižší, pro část nad tím vyšší. Ale dají se najít i účty, kde při překročení naspořeného objemu spadne úročení pro úplně celý vklad. Na tohle je dobré si dávat pozor.

Jak funguje náš Spořicí účet TOP

Je propojený s běžným účtem, přičemž vedení obou je zdarma. Peníze se mezi těmito účty převádějí jako okamžité platby.

Má dvě pásma sazeb: do 500 000 korun a neomezeně nad to.

Dolní část vkladu má základní sazbu 3,25 % ročně, ale ta se dá snadno vylepšit. Při poslání alespoň 20 tisíc měsíčně na běžný účet a deseti platbách kartou se sazba na spoření zvedne na akční 4,0 % ročně. A kdo s bankou investuje pravidelně alespoň 3000 korun měsíčně nebo má celkem zainvestováno více než 300 tisíc, má akční sazbu na následující měsíc dokonce 4,25 % ročně.

Vyšší pásmo zůstatku má sazbu 3,3 % ročně, bez podmínek a bez omezení částky. To je na českém trhu dost výjimečné a je to velmi příjemná vlastnost zejména při větších objemech úspor.

Má spořicí účet a termínovaný vklad smysl jako ochrana před inflací?

Jak kdy. Třeba letos se v ČR očekává inflace kolem 2 %. Sazba na spořicím účtu přes 4 % ročně ji tedy překonává hravě a totéž platí pro většinu termínovaných vkladů.

Obecně je ale spořicí účet spíš nástroj pro rychlou rezervu, který s inflací soupeří někdy úspěšněji, někdy méně. Pro dlouhé peníze, které se mají zhodnocovat výrazněji, je investování výrazně vhodnější, i když s sebou nese rizika.

Autor: Irena Jandíková, ředitelka řízení procesů a produktů Banky CREDITAS