Moje příprava na dobrovolnický den v rámci akce Give&Gain začala opravdu stylově, zakoupila jsem designové žluté pracovní rukavice ozdobené… něčím mezi včelkou a vosou. Dodnes nevím, co to bylo za hmyz, ale za 5 Kč jsem se rozhodla, že to nebudu řešit. K mému překvapení rukavice přežily celý pracovní den, což považuji za malý zázrak v kategorii „cena vs. výkon“.
Kolegyně Radka z HR také neponechala nic náhodě a dorazila na smluvené místo elegantně sladěná do růžovo‑fialové a s doplňkem, který by neudělal ostudu ani na Sahaře za pravého poledne. No byl na nás zkrátka v ZOO na Svatém Kopečku pohled.
Tým lidí z banky, běžně obklopený klávesnicemi, myšmi a ergonomickými židlemi, najednou stál v lese se zahradním nářadím v ruce. Někteří se na kolečka dívali s takovým respektem, jako by šlo o nový software bez návodu.
První pokusy byly opatrné, jak správně uchopit lopatu, kam se vlastně „kliká“, aby kolečko jelo, a jestli existuje klávesová zkratka na rychlé vysypání větví. Po pár minutách se ale ukázalo, že kolegové zvládají adaptaci skvěle, jen místo „Ctrl+C, Ctrl+V“ se začalo používat „nabrat, převézt, vysypat“.
Dopoledne jsme strávily čištěním lesa. Z dálky jsme přitom slyšely krmení opic – a my, správné matky, jsme se musely pousmát. Ten zvuk byl totiž až podezřele povědomý… něco jako když doma položíte dobrotu na stůl a děti se slétnou během tří sekund. ZOO má poměrně rozsáhlý lesní porost, takže vyčistit některá místa byl opravdu kumšt.
Největší radost ale byla sledovat, jak si všichni užívají změnu prostředí. Klimatizovanou kancelář vystřídal čerstvý vzduch, místo monitorů jsme měli výhled do zeleně a místo notifikací na Teams nám zpívali ptáci. Slunce svítilo, nálada byla uvolněná a bylo vidět, jak dobře dělá vyměnit na jeden den byznys outfit za pracovní rukavice (byť s vosou/včelou nejasného původu).
Po obědě jsme vytvořili lidský řetěz, který nám výrazně usnadnil manipulaci s většími kusy dřeva. Fungovalo to překvapivě hladce, a to i přes drobné zádrhely, kdy bylo potřeba vysvětlit, že se nejedná o týmový call, ale o skutečné předávání kusů dřeva z ruky do ruky.
V ten správný moment dorazil fotograf Honza, aby zachytil naše pracovní nadšení. A nutno říct, že zachytil i naši nově objevenou schopnost usmívat se i s blátem na rukavicích, začalo nám totiž pěkně pršet.
Odměna na sebe ale nenechala dlouho čekat, mohli jsme si pohladit krásné žirafy a přečkali i jejich nápad posvačit Honzovy sluneční brýle. Dokonce jsme se dostali i do blízkosti nejstaršího žirafáka v ZOO, kterému je úctyhodných 23 let. Pro představu – žirafy se běžně dožívají kolem 20 let, takže jsme měli tu čest potkat opravdového veterána.
Jakmile se déšť rozjel naplno, naše ošetřovatelka rozhodla, že máme splněno. S poděkováním jsme se rozešli, trochu unavení, lehce promočení, ale hlavně spokojení.
Byla to skvělá zkušenost a s Radkou jsme si to opravdu užily. Rády pomůžeme zase, protože i když milujeme práci u počítače, zjistily jsme, že „offline režim“ v lese má taky něco do sebe.
Bronislava Slouková
Recruiter
