Stačilo málo, aby na začátku tohoto týdne propukla panika na mezinárodních finančních trzích. Pondělní propad akcií, který se táhnul od Tokia přes Frankfurt až do New Yorku, opanoval mediální sféru a vytvořil prostor pro všemožné scénáře – od nastupující recese v USA až po nutný mimořádný zásah Fedu v podobě výrazného snížení úrokových sazeb. Nehledě na fakt, že už taková intervence by byla sama o sobě důvodem pro další paniku. Investoři a média už v mezičase vypočítávali potenciální ztráty, které vznikly či vzniknout mohly, nicméně v úterý už vše začalo vypadat tak jako dříve.
Jedním z důvodů ke vzniku paniky byla nepochybně slabší čísla z amerického trhu práce zveřejněná v pátek. Ukázalo se totiž, že nová pracovní místa už nevznikají tak rychle jako dříve, a že tamní ekonomika evidentně zpomaluje, možná míří i do recese. Přírůstek nových pracovních míst nebyl oslnivý tak jako dříve a dokonce se zvýšila i míra nezaměstnanosti. Dlužno však dodat, že privátní sféra, kde nyní pracuje 132 mil. osob, na tom nikdy nebyla z pohledu zaměstnanosti lépe. Dokonce i zářných letech před covidem tam totiž pracovalo o zhruba 7 mil. lidí méně než dnes.
Scénář zpomalení ekonomiky, tzv. hladké přistání (soft landing), přitom neměl být pro finanční trhy žádným překvapením. Směřuje k němu fakticky i politika Fedu, který udržováním vysokých sazeb drží poptávku v ekonomice na uzdě tak, aby zajistil udržitelné utlumení inflačních tlaků, byť za cenu pomalejšího růstu ekonomiky. Po zkušenostech z poslední inflační vlny, kterou tak jako ECB dlouho „zdárně“ přehlížel, to vypadá jako logický a správný postup. A stejně tak lze vyhodnotit i jeho prozatímní neochotu sazby začít rychle normalizovat, respektive snižovat.
Akciové trhy si to evidentně nemyslely a impulzívně reagovaly panickým výprodejem, který jsme mohli sledovat téměř všude. Otázkou však je, jestli si takový „výplach“ vlastně samy nevykoledovaly či nebyl při pohledu na ocenění některých společností dokonce žádoucí. Cena akcie odpovídající čtyřicetinásobku zisku, někdy dokonce padesátinásobku či šedesátinásobku (tzv. P/E) brala až dech. V takové situaci snad trh (nebo lépe řečeno investor) v lepším případě věří, že ziskovost dané firmy v blízké budoucnosti násobně vzroste (třeba že vymyslí nový business model). V horším pak spoléhá, že toto „letadlo“ poletí dál, a domnívá se proto, že této akcii a s ní spojenému příběhu budou alespoň věřit ti ostatní na trhu. V obou případech to docela dobře připomíná dot-com bublinu z přelomu milénia, kdy opadla důvěra v optimistické business plány nových, často ještě ztrátových, firem podnikajících v oblasti internetu. Rozdíl je jen v hlavním příběhu – nyní už nejde o rozvoj internetu, ale o umělou inteligenci a politicky protlačovanou elektromobilitu.
Zpomalování americké ekonomiky tak nemusí být hlavní příčinou korekce akciového trhu, avšak propad cen akcií může být časem problémem americké ekonomiky. Pokud by trval dostatečně dlouho, byl by výrazný a tvrdě by zasáhnul do finanční situace firem a domácností. Dokud je tento negativní scénář pouze ve fázi malování čerta na zeď, nemá smysl z pohledu Fedu podporovat paniku a sebenaplňující se očekávání. Pokud vede jen ke zreálnění cen nadhodnocovaných akcií, tak je vlastně v podstatě žádoucí.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
