Konflikt v Perském zálivu zvyšuje pro českou ekonomiku nejen riziko vyšší inflace, ale současně přispívá také ke zdražování peněz, což má přímý dopad na finanční situaci firem i domácností. ČNB zatím pouze jednou, víceméně preventivně, zvýšila svou hlavní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,75 %. Finanční trhy však už nyní počítají s tím, že během následujících dvanácti měsíců mohou následovat další dvě až tři zvýšení sazeb. Důvodem jsou rostoucí obavy z rychlejšího růstu cen, které nesouvisejí jen se zdražováním energií, ale také s pokračujícími domácími inflačními tlaky v sektoru služeb, podporovanými silnou poptávkou a rychlým růstem mezd.
Vyšší očekávání finančních trhů se neodrážejí pouze ve forwardových sazbách, které většinu klientů příliš nezajímají, ale také na swapovém trhu, kde se obchodují splatnosti od jednoho do dvaceti let. Právě tam se totiž stanovuje cena peněz na delší období a vzniká referenční základ pro úročení hypoték.
Také tyto delší sazby v důsledku inflačních očekávání rychle vzrostly, a rozhodně ne pouze symbolicky. V průměru se sazby se splatností od tří do deseti let zvýšily od začátku roku o 70 až 100 bazických bodů. Naproti tomu průměrný úrok u nově poskytnutých hypoték podle Hypomonitoru, který vychází z realizovaných a nikoliv nabídkových sazeb, vzrostl pouze o 40 bazických bodů. Jinými slovy, ani ne o polovinu. Pokud inflační tlaky rychle nezmizí nebo alespoň výrazně nepoleví, je pravděpodobné, že hypotéky budou dál zdražovat a jejich úrokové sazby mohou velmi brzy překročit hranici pěti procent.
Dražší však nebudou pouze hypotéky a další úvěry pro domácnosti a firmy. Vyšší náklady čekají také stát, který si každoročně půjčuje na financování rozpočtového schodku. I na dluhopisovém trhu totiž vyšší inflační očekávání spolu s růstem rizikových přirážek vedou ke zvyšování požadovaných výnosů investorů. To ve výsledku neznamená nic jiného než zdražení financování státního dluhu. Jen pro představu, zvýšení výnosů například o půl procentního bodu znamená při financování třistamiliardového schodku dodatečný roční náklad 1,5 miliardy korun. Tím však účet nekončí. Stát zároveň refinancuje splatné dluhy, letos v objemu přibližně 425 miliard korun. Dohromady tak může růst výnosů na dluhopisech zatížit veřejné finance částkou blížící se čtyřem miliardám korun.
Jak je vidět, růst úrokových sazeb, ať už skutečný, nebo pouze očekávaný, dlužníky příliš nepotěší. Existuje však jedna skupina, která kromě střadatelů může vyšší sazby uvítat: vývozci. Ti, kteří se zajišťují proti kurzovému riziku, vědí, že čím větší je rozdíl mezi úrokovými sazbami v Česku a eurozóně, tím výhodnější kurz koruny mohou získat při budoucí směně svých exportních příjmů. A v tuto chvíli rozhodně nejde o drobný rozdíl v kurzech, protože úrokový diferenciál dosahuje zhruba 1,5 procentního bodu.
Zvýšení úrokových sazeb tedy někoho potěší a jiného zarmoutí, přestože samo o sobě není jeho cílem. Na finančních trzích jde o přirozenou reakci na vývoj inflačních očekávání a rizikových přirážek. Stejně tak není úlohou ČNB někomu svými sazbami ulevovat nebo naopak přilepšovat. Jejím úkolem je bránit růstu inflačních očekávání a udržovat cenovou stabilitu. Trh zatím věří, že ČNB svůj úkol zvládne. Počítá však s tím, že centrální banka bude muset sazby ještě několikrát zvýšit. Prozatím je ale na rozdíl od ECB v komfortní pozici a může si dovolit vyčkávat.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
