Letošní zima bude zřejmě o dost dražší než ta právě končící.
Už od začátku války v Perském zálivu bylo jasné, že o jejích ekonomických důsledcích rozhodnou dva základní parametry. Tím prvním je délka konfliktu, druhým pak jeho šíře. Jak je prozatím vidět, ani jeden nedává důvod k optimismu. Zatímco není vůbec jisté, že se válka omezí jen na několik málo týdnů, jisté je, že ji chce Írán „exportovat“, když se svými útoky snaží co nejvíce poškodit energetickou infrastrukturu regionu, na které je závislý zbytek světa. Pro samotné aktéry i přihlížející to znamená jediné, a sice že doba laciných energií a velmi nízké inflace opět na čas skončila.
První inflační fázi, kterou už všichni zaznamenali u totemů čerpacích stanic, však může vystřídat brzy druhá a třetí, které budou ještě méně příjemné než ta úvodní. Ceny plynu, jehož dvacetiprocentní produkce vázne v Zálivu, vystřelily na spotovém trhu na dvojnásobek předválečné úrovně. Nahoru ovšem zamířily i ceny termínovaných kontraktů, které se pro leden až březen 2026 obchodují nad padesáti eury. Pro evropské země to po ještě neskončené zimě znamená dražší doplňování zásobníků plynu, které jsou už téměř tak prázdné jako po začátku války na Ukrajině. Hráči na spotu ceny vysoké ceny plynu už platí, nezajištěné domácnosti to zřejmě brzo čeká. A ruku v ruce s dražším plynem jdou výrazně nahoru ve druhé fázi i ceny elektřiny.
V další vlně pak obvykle dochází na sekundární efekty, kdy se zvýšené náklady na energie začnou promítat do cen zboží a služeb. Počínaje dopravou, přes energeticky náročné výrobky až po obědy v restauracích, tak jako tomu bylo ještě nedávno po začátku války na Ukrajině. Tentokrát se ovšem v některých regionech přidá jako za času covidu i poptávková inflace vyvolaná přesměrováním cestovního ruchu z oblasti Perského zálivu, který slouží nejenom jako turistická destinace, ale i extrémně důležitý letecký hub.
Realita je ovšem ještě složitější, než naznačuje výše uvedený výčet. Ze zemí v Zálivu nepochází pouze ropa a zemní plyn, ale na světový trh odsud směřuje i velmi významná část hnojiv, síry nebo třeba helia a některých dalších chemických produktů. Bude tedy nutné začít počítat, kromě drahých energií, i s dalšími zvýšenými náklady v zemědělství a v průmyslu (zejména v chemickém, plastikářském a elektrotechnickém).
Jak silný bude inflační dopad války v Zálivu nakonec rozhodne schopnost komoditních toků vrátit se do předválečných kolejí, respektive do Hormuzského průlivu. Tak jako tak, rychle to nebude. V tuto chvíli totiž už nejde „jen“ o dopravu v Průlivu, ale i záměrné ničení výrobních, respektive exportních kapacit konfliktu přímo se neúčastnících zemí. A ty, vzhledem ke svému významu, budou na světovém trhu dlouho chybět.
Primární inflační důsledky války budou nepříjemné a nejspíš dotlačí českou inflaci ke třem procentům. Ty sekundární, mnohem zákeřnější a obtížněji odhadnutelné, ji už mohou vytlačit z tolerančního pásma ČNB, která by na ně už nejspíš musela reagovat. V každém případě otázka, zda ještě vyčkávat při fixování cen energií, je už v podstatě irelevantní.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
