Je jedno, jak kreativně se vyjádří schodek rozpočtu. Rozhodující bude, kolik si budeme muset vypůjčit

Český návrh státního rozpočtu na rok 2027 míří do finále a s ním i debata o rozsahu zadlužování země.

Česko žije na dluh už od začátku covidu. Od té doby si zvyklo na schodky v řádu stovek miliard korun, aniž by došlo k zásadní změně tohoto trendu. Hlavní příčinou je zrušení superhrubé mzdy bez odpovídající náhrady výpadku příjmů, ale rozhodně nejde o jediný problém. Stále větší část výdajů se automaticky valorizuje, zatímco daňové příjmy tak rychle nerostou. Výsledkem je jednoduchý nesoulad mezi příjmy a výdaji státu. Jinými slovy, za současné daně si stát nemůže dlouhodobě dovolit rozsah služeb (a dotací), které poskytuje.

Debata o rozpočtu se často zužuje pouze na otázku schodku, který lze navíc počítat různými způsoby podle toho, k jakému účelu má sloužit. Často citované saldo ve výši -2,8 % HDP je důležité především ve vztahu k Evropské komisi. Pro investory a věřitele je však podstatnější něco jiného: kolik peněz bude muset stát skutečně získat na finančních trzích. Přebytek obecních rozpočtů ve výši zhruba 50 miliard korun nebo tzv. únikové doložky jsou z tohoto pohledu druhořadé.

Aktuálně „vylepšený“ návrh rozpočtu počítá pro příští rok, bez započtení Dukovan, se schodkem 386 miliard korun. Spolu se splátkami dříve vydaných dluhopisů si tak Česká republika bude muset vypůjčit nejméně 879 miliard korun, což odpovídá zhruba 9,2 % HDP. A nebude to levné. V prostředí vyšších inflačních očekávání a silné poptávky po financování napříč světovou ekonomikou rostou i výnosy dluhopisů. Každé zvýšení požadovaných výnosů o jeden procentní bod znamená přibližně 9 miliard korun dodatečných nákladů na obsluhu dluhu ročně. V době covidu si stát v poměru k HDP půjčoval i více, avšak za podstatně nižší úrok. Tentokrát už o levný dluh rozhodně nepůjde.

Tento článek vyšel v Hospodářských novinách.