Česká republika má na rozdíl od řady dalších členských zemí EU velkou šanci splnit cíl snížení emisí CO₂ do roku 2030 o 55 %. Podle posledních dostupných dat Eurostatu se jí totiž podařilo v roce 2024 zredukovat emise přibližně o polovinu, a patří tak mezi nejúspěšnější unijní země. Jde však pouze o první cíl v celé řadě – další budou muset následovat. Nejsou o nic méně ambiciózní, spíše naopak: jejich plnění bude výrazně náročnější a dražší. Pro všechny – tedy pro firmy i domácnosti.
První cíl, byť na první pohled velmi tvrdý, se podařilo z velké části naplnit ještě před vstupem ČR do EU, a to díky rozsáhlé restrukturalizaci ekonomiky v době transformace. Byla to éra útlumu neperspektivních výrob a zároveň masivních investic do zlepšení životního prostředí. Tuzemský průmysl se postupně proměňoval – končící firmy nahrazovaly nové, a odvětví si tak, byť v jiné podobě, udrželo dominantní postavení v ekonomice. Neméně významnou roli sehrál přechod domácností k čistším zdrojům energie (plynofikace a elektrifikace postupně vytlačily dříve rozšířené spalování uhlí), stejně jako technologický pokrok v dopravě.
Z hlediska plnění cíle pro rok 2030 je ČR navzdory často zdůrazňovanému klima-skepticismu osmou nejúspěšnější zemí EU, respektive jednou z nejrychleji dekarbonizujících ekonomik Unie. ČR měla navíc výhodu vysokého srovnávacího základu roku 1990 a včasné transformace ekonomiky, díky čemuž se vyhnula hlubší deindustrializaci či „nerůstu“, jakou v poslední dekádě zažívá například Německo. Aktuálně už ČR k dosažení cíle chybí zhruba pět procentních bodů, přičemž významnou část tohoto snížení může přinést avizované odstavení uhelných bloků v příštím roce.
České výsledky zároveň kontrastují se zeměmi, které patří k největším zastáncům zelené politiky, avšak jejich výsledky na tomto poli rozhodně nijak neoslňují. Příkladem mohou být Rakousko či Finsko, jejichž emise byly podle dostupných dat v roce 2024 stále nad úrovní roku 1990. Zajímavý je i případ Španělska: přestože patří k aktivním prosazovatelům zelené agendy na evropské úrovni (jeho zástupkyně aktivně prosazuje „zelenou“ agendu v Evropské komisi), podařilo se mu zatím snížit emise jen zhruba o 13 %. Navíc plánuje odstavovat bezemisní jaderné zdroje a nahrazovat je zdroji emisními. Jistě, cíl „Fit for 55“ je definován pro EU jako celek, přesto by bylo možné očekávat, že právě jeho nejvýraznější zastánci půjdou příkladem i na domácí úrovni.
Cíl pro rok 2030 má tedy ČR v zásadě na dosah, další – neméně ambiciózní – už však čeká za rohem. Do roku 2040 chce EU snížit emise až o 90 % (s tím, že malou část lze nahradit zahraničními kredity). Část tohoto úkolu může zajistit odchod od uhlí, podstatná část ale dopadne na firmy a domácnosti. Vzhledem k tomu, že české domácnosti již dnes patří k méně emisním v rámci EU, mohou být relativně více zatíženy než například domácnosti německé, jejichž emisní stopa je podle dat Eurostatu o 75 % vyšší.
Pokud se dnes zdá, že dosažení snížení o 55 % bylo náročné a nákladné, zbývající kroky budou ještě obtížnější. Představa, že je bude možné financovat pouze z výnosů z emisních povolenek, je při očekávaných nákladech v řádu bilionů korun (počínaje novými zdroji energií, rozvodnou sítí, dekarbonizací průmyslu, stavebnictví, zemědělství, elektro-mobilizaci firem a domácností až po kompletní rekonstrukci bytového fondu) spíše iluzorní. Šestiprocentní podíl EU na světových emisích tak bude vykoupen významnými ekonomickými náklady i potenciální ztrátou už tak klesající prosperity.
Veškeré informace, názory a prognózy obsažené v tomto textu jsou pouze informativního charakteru, nepředstavují žádnou nabídku na jakoukoliv transakci nebo závazek k realizaci jakékoliv transakce a v žádném případě nejde o investiční poradenství. Obsah sdělení je vytvářen dle nejlepšího vědomí a s řádnou odbornou péčí, Banka CREDITAS a.s. však nezaručuje správnost, úplnost a přesnost jeho obsahu. Banka CREDITAS a.s. nenese žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé jakýmkoliv třetím osobám v důsledku využití informací uvedených v tomto sdělení.
